Enmeshment, neboli patologická blízkost (zapletení), označuje nesprávný rozměr blízkých vztahů, vývojové trauma, kdy na základě událostí, nebo postupem času ubývá konsensu (souladu). Tento pojem zavedl Salvador Minuchin. V tomto případě dynamika rodinných/a v dospělosti i následně partnerských/mileneckých vztahů neumožňuje jejich členům zachovat si vlastní individualitu, emoční nezávislost. Jednotlivci jsou na sebe emocionálně fixovaní. Enmeshment je tedy vždy prvkem dysfunkční rodiny.
Zatímco kohezní vztahy se vyskytují v pozitivním slova smyslu. Enmeshment souvisí s širokou škálou patologických jevů. Jednoduše řečeno je tedy toto trauma způsobováno rodiči/okolím, kteří se nezdravým způsobem zajímají o dítě ve své rodině.
V určitém okamžiku dětství, je velmi důležité vstoupit do jakéhosi pocitu autonomie. Děje se tak například ve fázi, kdy děti začínají říkat NE. Uplatňují zde své osobní hranice. Vnímají kontrast ve světě, aby zjistili, jak se cítí v dané situaci. Prochází životem proto, aby zjistili, co se jim líbí a co ne oproti tomu, jak se cítí jejich blízké okolí. A pokud rodič/okolí v této fázi nějakým způsobem potřeby dítěte nereflektuje, musí si dítě hledat jinou cestu např: ve formě vzdoru.
Příklady, kdy není brán zřetel na to, co si dítě přeje:
1. Rodič, který z nějakého důvodu cosi ve svém životě nedokázal
Tento rodič si vzhledem ke svému nízkému sebevědomí, nebo z jiného důvodu, nesplnil svůj životní sen, nebo jeho bližních a tak bude na své dítě vyvíjet vysoký nátlak, aby uspokojilo tuto jeho touhu stát se např. uznávaným sportovcem, lékařem/kou, modelkou…
2. Osamělá matka
Jako další příklad můžeme uvést matku se synem. Matka, která například kvůli rozvodu, nebo pouze kvůli fyzické či psychické absenci manžela/otce dítěte, nedostatečné sebelásce, necítí oporu, sounáležitost, lásku… má tendence toto vše nezdravě požadovat po svém synovi. Začne ho tedy nazývat svým nejlepším přítelem. Ten se ale díky tomuto nezdravému chování, může začít cítit rozpolceně, protože se ocitá v situaci, kdy plní roli, která pro něj není přirozená. Zároveň ale může cítit, že z této situace nevede cesta, nechce matku nechat na holičkách a tak se situaci podvolí. Může se mu ale také na druhou stranu líbit např. pocit výjimečnosti, důležitosti, kterou mu tato role zaručuje.
3. Osamělý otec
V tomto případě může mít otec tendence po své dceři vyžadovat (v lepším případě – nezahrnujeme -li i stránku intimní) nahrazování dospělé ženské role, tedy vaření, úklid, zajišťování správného chodu domácnosti. Dcera tím přichází o své dětství a získává brzkou zodpovědnost za domácnost, spokojenost a zavděčení se jiné osobě.
Tento případ může ale nastat i tehdy, kdy je syn ovdovělé matky sám a jelikož matka ,,zastává,, ve většině potřebách partnerku, nemá tento jedinec si žádný vztah hledat a zakládat tak rodinu vlastní.
4. Family business
Další situací, může být i rodinný business, kde se předpokládá, že vedení/ spolupráce v této společnosti bude od člena rodiny automaticky akceptováno, i přes to, že člen rodiny o toto nejeví vůbec zájem či nemá k dané podstatě obchodu vůbec žádný vztah.
5. Nedostatek soukromí
V těchto rodinách může existovat nedostatek, nebo nízká úroveň soukromí mezi členy jak fyzicky (vlastní pokoj), tak emocionálně. Členové sdílí své intimní údaje o sobě navzájem a postrádají osobní, nebo soukromý prostor a to třeba i na toaletě, nebo v koupelně s nemožností si zamknout dveře, což může být způsobeno potřebou kontroly jiných členů, kteří se mohou domnívat, že jakmile se dveře zamknou, jiný člen rodiny něco skrývá, nebo dělá něco špatného.
Toto je 5 příběhů z mnoha. V takové rodinné dynamice neexistuje žádné uznání sebe sama. Neexistuje zde zdravá autonomie , nikdo se zde neřídí pravidly, funkční samostatností, což je v tomto případě pocit sebe sama vůči ostatním. V rámci sociální skupiny je autonomie důležitou součástí fyzické existence. Lidé potřebují mít možnost vnímat sami sebe. Ale zároveň mít také kolem sebe ostatní a býti jimi přijímáni.
Co jsou to zdravé hranice a jak je nastavit ?
Mnoho lidí si představuje hranice něco jako plot mezi nimi a ostatními, který je nějakým způsobem izoluje, nebo ochrání. Vnímají je tak, že jsou oni sami za sebe a proti nim zbytek světa. Lepší je ale přemýšlet o našich osobních hranicích spíše jako o definici. Když vezmeme v potaz, že vše kolem nás je tvořeno energií, jsou hranice našeho bytí to, čím my sami vytváříme naši osobnost a tím i náš život. To čemu věříme, naše postoje, to co vytváří naše osobní štěstí, pocity, myšlenky, touhy, potřeby. Celkově tedy naší osobní pravdu, o které jsme přesvědčeni, díky níž můžeme býti originálem v této společnosti.
Lidé se domnívají, že narozením dítěte se uspokojí některé z jejich potřeb. Nicméně děti se rodí s autonomním já, tedy se svými vlastními myšlenkami, potřebami, pocity, se svým vlastním osudem, který si mají prožít. Jsou zde ze své vlastní osobní pravdy. A tak se velmi nerady přizpůsobují uspokojování jakýchkoliv cizích potřeb, než jsou právě ty jejich.
Pokud jsou tyto děti zapleteny do rodinného enmeshmentu, nesou si s sebou tuto vibraci i do budoucích vztahů, které se vůči jiným lidem naučili v rodině. V takovém vztahu pak naleznou partnera, který jim tuto nezdravou zkušenost bude zrcadlit.
Mnoho rodičů vnímá své dítě jako něco, co jim patří. Namísto toho, aby vnímali své dítě jako individuální bytost, kterou mohou tvarovat podporováním jejich zájmů, talentů, schopností které mají. Je dobré si tedy umět položit otázku. Co chci, aby se z této ,,hlíny,, stalo? Nejčastěji se ale bohužel jedná o nejlepší záměr rodičů a ne jejich dětí, i když třeba ,,omylem,,.
Většina rodičů toto ale samozřejmě nepřizná. Místo toho bude cítit pocit křivdy, naštvanosti a nepochopení. Oni přece chtějí pro své dítě jen to nejlepší, ale neuvědomují si, že chtějí to nejlepší převážně pro sebe, aby dítě získalo nějaký titul, kterým by se mohli chlubit, nebo dítě, které by se o ně do budoucna mohlo starat apod…
Děti si pak osvojí pokřivenou rovnici: Láska = bolest, utrpení a vzdání se části sebe sama, toho co má rádo.
Lidé jsou na sobě velmi závislí. A naše potřeba číslo jedna je v podstatě blízkost se sociální skupinou, takže pokud dítě pocítí, že by kvůli tomu býti samo sebou, mělo ztratit přízeň svých rodičů a tedy i biologickou možnost přežití, si to raději rozmyslí a z pudu sebezáchovy se začne přizpůsobovat požadavkům svého okolí. Toto dítě ale nerozvine své jádro – pocit sebe sama, což mu do budoucna přináší řadu problémů viz. důsledky enmeshmentu.
Řešení
Definování sebe sama
Abychom se mohli vyléčit z tohoto vývojového traumatu, musíme udělat to, čeho jsme nikdy nebyli schopni v dětství, tedy vytvořit si zdravé jádro sebe sama (Jaké máme osobní pocity, myšlenky, přání, touhy) – naše vlastní hranice. A zároveň míti i pochopení pro ostatní, že i oni mají vlastní pocity, myšlenky, pravdy, přání, touhy pohledy na život a neuchylovat se k tomu, že bychom byli spoluzávislí, nebo narcističtí tedy ,,Já já a jenom já,,
Tento proces jde samozřejmě mnohem lépe, když se na něm podílí všichni členové rodiny. Je zde potřeba vytvořit pro všechny zúčastněné prostor, kde mohou býti sami sebou, ve kterém nemusí očekávat žádné negativní následky, ale naopak mohou stále udržovat vzájemnou blízkost a lásku. A pokud tento proces nejde v rámci rodiny, lze toto trénovat v oblasti přátelství, nebo partnerství. V tomto případě je ale dobré, aby jsme o tomto skutku informovali i druhou stranu a otevřeně jí naše vývojové trauma vysvětlili.
Životní spokojenost, která je hlavním důvodem, proč žijeme na této zemi, začíná právě ve chvíli, kdy se pro ni rozhodneme a bez jakýchkoliv výmluv ji následujeme.
✔️ Znaky enmeshmentu:
▪️Nemáme nastavené hranice
▪️ Život našich rodičů se soustředí na ten náš
▪️ Necháme rodiče rozhodovat za nás
▪️ Děláme to, co chtějí rodiče namísto toho, co chceme my
▪️ Členové rodiny očekávají emoční podporu
▪️ Nevědomost vlastní identity mimo rodinný kruh
▪️ Nedostatek soukromí, rodiče jsou součástí všeho co ve svém životě dělám, včetně vztahů
▪️ Obtížné navazování vztahů mimo členy rodiny
▪️ Hodnota rodiče závisí na úspěších dítěte
▪️ Rodiče si projektují jejich představy a sny do dítěte a diktují co má dělat
▪️ Dítě se cítí jako že musí splnit očekávání rodičů a tím zapomíná na ty své
✔️Důsledky enmeshmentu:
▪️Nedostatek vlastní identity a svého já
▪️Neschopnost rozhodovat se za sebe sama
▪️Potřeba zavděčit se
▪️Obava z konfliktu
▪️Problém s udržením zdravého partnerského vztahu
▪️Závislost na uznání okolí
▪️Problém s ovládáním svých emocí
▪️Pocity studu, vinny, mrzutosti
✔️Jak enmeshment řešit?
▪️Rozpoznat, že se jedná o enmeshment
▪️Nastavit si hranice
▪️ Vyhledat profesionální pomoc
▪️Rozhodnout se poznat samu sebe, tím kdo jsme – vlastní identitu a žít náš vlastní autentický život