Vnitřní síla, to je energie, která nám umožňuje tvořit, iniciovat, vést, mít odvahu projevit to kým ve své podstatě jsme a dovolit si dělat to, co nás činí šťastnými, protože důvod, proč na této Zemi jsme je ten, abychom každý sám za sebe naplnili naši nejpravdivější verzi sebe sama.
Tuto sílu má každý z nás v sobě vrozenou, ale velmi záleží na tom, jakým směrem jí využíváme, protože stejně tak, jako může být dobrým sluhou, tak i špatným pánem.
Pokud se cítíme unavení, podráždění, nešťastní, v depresi, máme pocit, že to, co se v našem životě odehrává ve skutečnosti nechceme, ale stále v této tenzi setrváváme, pak jsme nějakým způsobem rezignovali na to, kdo jsme, co chceme a místo toho svou pozornost zaměřujeme na to, co nás trápí, způsobuje emoční bolest a následně třeba i fyzické onemocnění.
Co tedy můžeme udělat proto, abychom měli opět ze života radost a naplňovali svou nejvyšší podstatu?
Naše energie se k nám navrátí v momentě, kdy si uvědomíme, že ji máme a že to, co se děje, můžeme v určitém směru ovlivnit. Zde jsou tedy typy jak na to.
10 typů, jak znovu najít svou vnitřní sílu.
- Uvědomme si, že naše svobodná vůle je ABSOLUTNÍ
nikdo nám ji nemůže vzít. V určitých situacích, především pak těch vypjatých (domácí násilí, šikana, manipulace, kriminální činnost apod…), můžeme mít pocit, že jiné možnosti nemáme, ale to je pouhá domněnka, protože ve skutečnosti se jedná o intenzivní nátlak na naší svobodnou vůli, ať už mentální či fyzický, kdy dotyčný doufá, že si zvolíme jejich slovům/činům věřit a následovat jej. V takovém případě ztrácíme veškerou kontrolu nad sebou samým a odevzdáváme se vytvořené iluzi, za níž nechceme nést zodpovědnost (př: ,,byl/a jsem donucen/a,,)
2. Buďme reální a akceptujme to, co je třeba být akceptovatelné
Náš přístup k síle je v přítomnosti, realitě, která nás obklopuje v rozhodnutích, která děláme Tady a Teď. Pokud používáme naši svobodnou vůli k rezistenci (tj. odporu, dohadům, výmluvám, proč něco nejde atd…), tak o naši sílu přicházíme. Zkusme místo toho v klidu s láskou a ochotou hledat jiné cesty, možnosti přijatelné pro všechny…
3. Přestaňme klepat na zavřené dveře
Když se cítíme bezmocní, je to známka toho, že se zaměřujeme na to, co nemůžeme změnit. Je to asi takový pocit, jako když nám vesmír začne zavírat všechny dveře před nosem, my se na ně snažíme neustále bouchat a doufáme, že někdo s námi bude mít slitování a nakonec otevře.
Ať už se jedná o partnera, který nás opustil, úmrtí blízké osoby, vážná nemoc, finanční problémy či další pro nás obtížné životní situace, věřme, že se pouhým neaktivním čekáním (nezaměňujme za trpělivost), nářky, obviňováním, výrokům o nespravedlnosti, přáním další šance apod. většinou nic nezmění. Jak praví Dalajláma ,, Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti. Pokud řešení nemá, starosti nepomohou.,, Zaměřujme se tedy na to, co my sami udělat či změnit můžeme a jaké nové dveře se nám díky tomu otevírají?
4. Buďme k sobě upřímní
NIKDO nemůže kontrolovat to, kam vložíme naši energii! Realita, která nás obklopuje, je odrazem zaměření naší mysli/energie/akce.
Vkládejme tedy naší energii do toho, co chceme, aby pravda, jakou si představujeme byla naší realitou. Co je pro nás důležité, co nám dává smysl? Naše síla je tu proto, abychom mohli býti/zůstat tím, kým jsme, zachovávali si naše hodnoty, měli možnost býti autentičtí.
5. Vše, co žijeme zvenčí tohoto světa, je i uvnitř nás
Pokud se cítíme bezmocní v naší realitě, cítíme se bezmocní i uvnitř nás samotných. Zaměříme-li se na naše pocity, uvědomíme-li si co nás trápí, pochopíme-li příčinu, máme také možnost určit směr/řešení, jakým můžeme změnu učinit, což nás opět odmění pocitem síly a přívalem energie.
Př. Pokud se až panicky bojíme koupat v otevřených (moře, řeky, jezera…), nebo i uzavřených vodách (bazény), omezuje to možnost užívat si náš život naplno, ať už na dovolené u vody, nebo při plavbě lodí apod…Pak máme s největší pravděpodobností trauma či nepříjemnou zkušenost, ať už z tohoto či jiného života s utonutím (reinkarnované duše) či jsme oné nešťastné události byli svědky (v tomto, či minulém životě), nebo se může jednat i o genetický přenos bolestivé zkušenosti našich předků. Řešením je tedy, než se neustále trápit a omezovat, krůček po krůčku se k vodě přibližovat a měnit tím vzorec našeho vztahu k ní na pozitivní. Udělat si např: kurz plavání, který nám dodá pocit bezpečí a jistoty, zkusit jí vnímat jako životodárnou, užitečnou, sledovat malé děti jak si užívají bezstarostně vodních radovánek atd… Tento obdobný postup ,, přeprogramovávání,, lze aplikovat na vše, co nás v určitém směru v našem životě negativně ovlivňuje.
6. Vložme náš osud zpět do našich rukou
Položme si otázky:
- Kde všude v našem životě chceme, aby za nás někdo něco udělal, byl odpovědný za to, co chceme, ale nemáme na to sami odvahu? Např. Pokud nejsem spokojená se svým tělem, aspektem ve své povaze apod….Co mi brání v tom to změnit?
- Pokud nejsme spokojeni ve vztahu, neobviňujme partnera, ale zkusme sami změnit dynamiku vztahu. Promluvte si s ním/ní o všem otevřeně. Co můžete oba na sobě či ve vztahu změnit k lepšímu? Pokud partner odmítá cokoliv řešit, pokračuje v tom, co se nám nelíbí apod.…pak o harmonický vztah nejspíš nemá zájem a je zbytečné se kvůli ní/němu trápit, ztrácet energii, prohlubovat životní skepsi. Na světě je přeci tolik možností a ten pravý partner, kterému budeme stát za to, aby s námi hledal společnou cestu, abychom byli všichni šťastní přijde v ten správný čas.
- Nevkládejme naše zdraví/uzdravení pouze do rukou lékařů, zaměřme se sami aktivně na to, co nás trápí, jaké je jádro problému, co nám naše tělo chce naznačit tím, že onemocnělo? Lépe se stravujme, vyživujme naše tělo vitamíny, minerály…Sportujme, nebo si najděme jinou činnost, která nás baví, naplňuje, odreagujeme se u ní od stresu.
- Ptejme se sami sebe, kde ztrácíme energii a jak to můžeme změnit? Lidé, kteří dokáží přijmout zodpovědnost za svůj život, jsou ti, co mají nejvíce sil a mohou tak měnit život k obrazu svému.
- Volme svá slova, ta mají také velkou sílu. Dejme přednost těm, která nám/či našemu okolí ji spíše dodávají nežli berou. Např: ,,Nemůžu,, nahraďme upřímným ,,nechci,, nebo ,,rozhodl jsem se že nechci,, Nemůžu, nám přináší pocit limitu. Donutil/a mě, tlačil na mě tolik, že jsem se rozhodl/a souhlasit. Naše slova tvoří to, co si o sobě myslíme na hlubokém nevědomém stupni. Pokud si nevěříme, budeme mít množství důvodů proč něco nedělat, proč se něco neděje, proč něco není možné…
7. Rozpoznejme a budujme svou sebedůvěru
Často se stává, že sami sebe oslabujeme tím, že si stále připomínáme to, v čem nejsme dobří, jsme nespokojení, proto vše obraťme a ptejme se sami sebe v čem se v této situaci cítíme jistí, sebevědomí? Jak můžeme zvýšit své sebevědomí v určitých situacích? Co se můžeme z této situace naučit? Více o budování sebedůvěry zde https://helen-laruna.org/sebeduvera-2/
8 . Rozlučme se s pozicí oběti
Všichni jsme v nějakém směru oběti obětí. Lidé neubližují druhým, pokud jim samotným nebylo ublíženo. Fakt, že jsme oběť na věci nic nezmění a očekávat, že člověk, který nám bolest způsobil za své činy nakonec převezme odpovědnost, uvědomí si, co udělal, bude se cítit provinile a vše se nám bude snažit vynahradit je ztráta času. Př: Muž alkoholik týrá své bližní. Pokud budeme čekat, že si jednoho dne vše uvědomí, ze dne nad den se změní a bude nám chtít vše vynahradit je čistá loterie a spíše sebeklam.
Bolest nám ukazuje náš dlouhotrvající či aktuální přístup k životu. V takové či podobné situaci je potřeba, aby si každý uvědomil, že není oběť, ale má svobodnou vůli se rozhodnout a jít směrem, který je pro jeho život uvolňující, veselý, naplňující.
Rozhodně je třeba si nevyčítat, že takového člověka opouštíme, když nás potřebuje, protože pokud nemáme svou sílu a jen se poddáváme nepříznivé situaci, stáhnou nás okolnosti s sebou dolů. Vždy je nějaké východisko. I u matek, co se třeba kvůli dětem, financím, studu, nevážení si sebe sama, sociálnímu statusu apod., snaží udržet vztah za každou cenu. Co tedy v takovém případě dělat? Akceptovat, že to co se stalo je tak jak je. Nevymýšlet omluvy, výmluvy, ale udělat rozhodnutí, které to vše změní. Kolem nás je mnoho poraden zdarma, azylových domů, sociální pomoci a v neposlední řadě naši přátelé, rodina, sousedé, kolegové o které se můžeme opřít a kteří nám rádi pomohou. Stačí jen chtít. A když už ne pro sebe, tak pro lepší život našeho dítěte/dětí, které milujeme a víme, že si přeci zaslouží jen to nejlepší!
Mentalita oběti
Pokud člověk zůstává v roli oběti, je to proto, protože mu to něco přináší – živí tím svá zranění. Touží po tom přesvědčit ostatní o nespravedlnosti, křivdě která se mu v jeho očích stala, nevinnosti a své dobrotě, aby byl politován, uznán za ,,oběť,, Jakmile se oběti tohoto ,,uznání,, dostane, získává tím jejich přesvědčení na síle, čím dál tím více v této roli setrvává a žije jí. Tím pádem se ale díky tomuto vnitřnímu nastavení, tvoří i vnější realita a ona ,,oběť,, se stále setkává s obdobnými nepříjemnými situacemi, což vytváří začarovaný kruh. Zeptejme se tedy upřímně sami sebe, čeho chceme dosáhnout tím, že si druhým stěžujeme? Pozornost, obětí, lásku, pochopení, uznání? Není pro nás tedy lepší varianta si uvědomit, že díky tomu že jsme zažili to co se nám nelíbí, jsme zároveň zjistili i to co chceme, poděkovali této zkušenosti a dívali se už jen směrem tím, který je pro nás přínosnější?
9. Uvědomme si, že žijeme ve světě příčiny a následku
Nebuďme pouze ti co obdrží následek, ale buďme Ti co tvoří situace tím směrem, jakým chtějí mít konečný výsledek.
10. Následujme hvězdu našich tužeb
Uvědomme si, co je v našem životě důležité, jaké jsou naše hodnoty, co nám přináší radost, jaká jsou naše přání a rozhodněme se pro to zaměřit svou energii do těchto záměrů, které tvoří naši další nekonečnou radost, zážitky, energii …. Často to, co je důležité pro nás, je opakem toho, jak si nás představuje naše rodina, okolí, společnost… Je ale pouze naší volbou, zda se rozhodneme zda jim umožníme mít a žít pravdu jejich, tu naší a nebo harmonicky společnou.