Definice
Víra v sebe, své schopnosti a rozhodnutí, která my sami učiníme bez ohledu na to, co si o nás druzí lidé myslí. Umění za své činy a jednání přijmout zodpovědnost a následky, ať už jsou pozitivní či negativní.
Pokud je sebedůvěra narušená, jedná se o nedůvěru v sebe sama a mnohdy i sebenenávist, která je ztělesněním toho, že nejsme na naší vlastní straně. Nenásledujeme to, kým ve skutečnosti jsme a co chceme. Namísto toho, hledáme tento pocit ,,dávku,, důvěry u svého okolí, nejčastěji pak svého partnera, což se projevuje tím, že od ní/něho např. očekáváme, že nám bude říkat, jak jsme úžasní, že se mu/jí líbíme, že miluje pouze nás, že to či ono zvládneme a pokud si na něco netroufáme, že on/ona to za nás zařídí.
Počátek NE sebedůvěry
Velmi často přichází v dětství, kdy na nás např: naši rodiče neměli čas, nevěnovali pozornost našim pocitům a projevované emoce byly nežádoucí či brány na lehkou váhu.
Dítě se tímto přístupem naučí, že to, co cítí není podstatné, že jeho pocity nemají váhu a jeho osobnost pro okolí nemá žádnou hodnotu. Své skutečné (nežádoucí) emoce tedy napříště už raději potlačí a tím vznikají první kroky k projevům falešného nastavení sebe sama, kdy než abychom byli autentičtí se obáváme toho, že na nás naše okolí bude pohlížet negativně, nebo s naprostou ignorancí a nezájmem, který je pro nás zraňující.
Jak si tedy začít věřit?
Naslouchejme svým pocitům
Naše pocity, ať už pozitivní či negativní (tedy kompas našeho života, který nás vede k naší pravé podstatě) mají pro nás vždy přínosnou informaci. Lidé, co si nevěří, vnímají své emoce jako hrozbu své zranitelnosti, a tak se je snaží všemožnými psychofarmaky, utlumujícími látkami (alkohol, drogy…) a dalšími závislostmi potlačit.
Příklady, kdy opouštíme sami sebe
- Nenasloucháme a nevážíme si našich pocitů
- Překračujeme vlastní hranice
- Utíkáme před našimi emocemi
- Bojíme se toho, aby ostatní věděli, co skutečně cítíme
- Bojíme se toho, že o nás bude někdo smýšlet negativně
Příklady nezdravě nastavených hranic
- Říkáme ano, když myslíme ne a naopak
- Cítíme vinu, když odmítneme
- Děláme opak toho kým jsme, pro potěšení druhých
- Mlčíme, když chceme vyslovit svůj názor
- Kopírujeme názory ostatních pro pocit přijmutí
- Akceptujeme fyzický dotek/pohlavní styk, který nechceme
- Dovolujeme druhým, aby narušili náš prostor pro zviditelnění jejich potřeb
- Rozdáváme se pro druhé do maxima, pro pocit užitečnosti
- Zapojujeme se do něčích problémů a obtíží více než je zdrávo, ztotožňujeme se s nimi
- Dovolíme říkat ostatním věci v naší přítomnosti, které nám jsou nepříjemné
- Neumíme/nedovolíme si definovat své potřeby a touhy ve vztahu
Řešení
- Přestat utíkat od svých negativních pocitů a tím pádem od sebe, v daný okamžik nepanikařit, pobýt s nepříjemnými emocemi bezpodmínečně, což nás naučí, že jakkoliv se cítíme, tak v tom sami sebe nenecháme.
- Nastavme si vlastní zdravé hranice: Umějme vymezit samu sebe vůči ostatním. Ptejme se sami sebe, co skutečně chceme? Co je pro nás správné/nesprávné, čemu věříme, jak se cítíme? atd…
Jednejme v souladu s naší integritou a autenticitou
Integrita: Celistvost sebe samého / nejryzejší hodnoty našeho charakteru (např: čestnost, poctivost, bezúhonnost v mravním smyslu)
Autenticita: Bez jakékoliv přetvářky jsme tím, kým jsme.
Budování sebevědomí
Tj. umět se na sebe spolehnout. Jedním z důvodů, proč si nedokážeme věřit je ten, že neakceptujeme naše schopnosti, talenty, záměry a hodnoty. To znamená, že je třeba umět toto vše v sobě objevit. Cokoliv, co o sobě samotném vnímáme pozitivně, nám umožní najít více důvěry v naši jedinečnost a lidskou hodnotu.
Dovolme si dělat to, co nás baví a jde nám jednoduše, poznejme oblasti, ve kterých sami sobě důvěřujeme
Mít sebedůvěru neznamená, že sami sobě věříme ve všech oblastech na 100% každý den. Jsou oblasti, ve kterých si věříme více a v některých z nějakého důvodu méně. Pro posilnění sebedůvěry je dobré si napsat na papír seznam věcí ve kterých se cítíme jistí a tím si posilníme pocit naší sebedůvěry.
Pravidlo zaber a tím se budeš zlepšovat neplatí. To že nám jde něco snadno znamená, že na to máme talent a tím pádem je to naše jedinečnost, kterou můžeme praxí, určitou hravostí vylepšovat/zdokonalovat a posouvat se v tomto umu dál a dál. Kdyby se každý věnoval tomu, v čem je obdařen svou vyjímečností, vybudovala by se tím tak společnost šťastných lidí, kteří to co dělají, dělají s láskou a nadšením stejně jako v té písni ,,Ten umí to a ten zas tohle,, kterou zpívá pan Werich ve filmu Pekařův císař.
V případě, že děláme něco, co nám nejde, přemáháme se, jsme k tomu donucení, v sobě budujeme pocit, že je s námi něco špatně a že nejsme dost dobří, což naši sebedůvěru naopak snižuje.
Umějme tedy dodat hodnotu tomu, co je konkrétně naší zálibou/umem/talentem, i když je to třeba pro společnost neznámé, nezajímavé. (Samozřejmě nemluvím o ničem, co by jakýmkoliv způsobem, omezovalo svobodu, negativně ovlivňovalo a škodilo zdraví všeho živého kolem nás)
Vyhněme se nálepkám dobré vs. špatné
Nehledejme co by dle našich domněnek bylo správné a neodsuzujme co si myslíme, že by správné nebylo. Najděme si to, co dává smysl nám samotným a neočekávejme podpůrný souhlas ostatních. Každý má na život rozdílný úhel pohledu. Lidé, co mají nízké sebevědomí jsou svým způsobem posedlí tím, rozdělovat věci na špatné a dobré, obávají se učinit rozhodnutí, přijmout za své činy důsledky a tak se neustále obrací na druhé, aby jim řekli co mají dělat a v případě, že rada druhého nenabere ten správný očekávaný směr, automaticky z toho obviní druhé, protože jim ,,špatně poradili,,
Buďme zodpovědní za svá rozhodnutí a jejich následky
Ať už naše rozhodnutí má jakýkoliv výsledek, může nás to vždy jen posílit a to tím, že vše dopadne tak, jak jsme chtěli, nebo ještě lépe a pokud ne, tak se poučíme do budoucna. Ať tak či tak, je to pro nás vždy obohacující životní zkušenost. Pouze my jsme ti, kteří vědí, co je pro nás nejlepší, nedávejme zodpovědnost za náš život do rukou druhým.
Nebojme se riskovat
,,Když to neriskneš, už jsi prohrál,,
Nikdy neexistuje pouze jedna správná odpověď, pouze ta naše, vytvářená na základě našich zkušeností a přesvědčení. Občas nám ale ani toto v rozhodnutí nepomůže a nezbyde tak nic jiného, než zariskovat. Nebojme se tedy učinit krok do neznáma s nejasným výsledkem. Někdo se může domnívat, že žádný krok = žádná ztráta, ale také tím nedáme možnost výhře. Ten, kdo umí zariskovat, získává pocit sebevědomí už tím, že to zkusí.
Porozumět tomu kým skutečně jsme a věřit si, je nevyhnutelný krok na cestě k sobě samému. Pokud děláme to, co nás baví, dodává nám to krom sebevědomí také radost a ta, jak již víme, je smysl a hnací motor našeho života.
Jak vyjádříte svou originalitu ještě dnes?