Je to vnitřní stav, který vede k předsudkům, genocidě, válkám, vraždám.
Nenávisti = lidské ego ve stavu obrany.
Je to emocionální stav hluboké a intenzivní NELÁSKY. Nenávist je jedna z nejextrémnějších nízkých vibrací v emoční škále.
Pokud se na nenávist dlouhodobě zaměřujeme, má tendenci ,,sněhové koule,, tedy vzhledem k zákonu přitažlivosti, přitahujeme čím dál tím více důkazů o této hrozbě, tím se v nás vyvíjí větší nenávist, což vede k dalšímu častějšímu projevování důkazů nebezpečí. A tak to pokračuje až do doby, než máme v sobě tolik nenávisti, že nemůžeme dělat nic jiného, než se pokusit zničit danou osobu/věc/situaci a domníváme se, že se díky tomu budeme opět cítit lépe.
Příčina nenávisti
Nenávist je způsobena pocitem ohrožení. A tak se zde musíme ptát, co je to hrozba?
Hrozba je něco, co omezuje to co máme rádi, co je nám velmi blízké, něco, co se domníváme že nám způsobí pocit nebezpečí, škodu, která vede k pocitu ublížení.
Člověk, který cítí hněv, cítí přítomnost hrozby a zároveň strach. Hněv se následně mění na naštvanost, což je stav obrany. Člověk se tím snaží udržet své hranice nedotčené a cítit se tak v bezpečí. A aby zůstal v bezpečí, snaží se hrozbu odstrčit, nebo ji nějakým způsobem vymýtit.
Pokud tedy cítíme, že něco nenávidíme, musíme si položit otázku. Jakou hrozbu pro mě tento člověk/věc/situace představuje? Jakou bolest mi to způsobuje? Čeho se bojím?
Příklady:
- Nenávist u ženy
Žena může pociťovat nenávist např. k bývalé partnerce svého nynějšího partnera. Má pocit, že je krásná, že na jejich staré společné fotce jim to moc slušelo, že se k sobě možná hodí více…?
– Při hlubším zamyšlení může zjistit, že je vlastně tato žena hrozbou pro její vztah, který si tak moc přála a nechtěla by o partnera přijít a tak ji začne nenávidět a dělat vše možné proto, aby zamezila jakémukoliv styku těchto dvou osob. – Tato bývalá partnerka ale ve skutečnosti odráží její vlastní pocit sebeúcty. Její sebepojetí vůči okolnímu světu, které je z nějakého důvodu na velmi nízké úrovni.
-Dobré je také pozastavit se zde nad otázkou připoutanosti/závislosti, ve spojení ke svému příteli, protože to, co doopravdy tato žena může chtít, může být chtít žít vedle muže, který ji bude bezpodmínečně milovat a ona nemusela stále pociťovat, že se musí tvrdě snažit, aby si zasloužila jeho blízkost a lásku. Takže v pozitivním smyslu věci, tato expartnerka může být nakonec dobrý testovací ,,prostředek,, k tomu, aby tato žena poznala, jaký ve skutečnosti dotyčný je.
2. Nenávist u muže
Jako další příklad, můžeme uvést muže, který může začít pociťovat nenávist k jinému muži v případě, když např: jeho kamarád začne flirtovat s jeho partnerkou. Navenek se může zdát logické, že žárlí, nenechá si přeci jen tak přebrat partnerku.
– Při hlubším zamyšlení ale zjistí, že žárlí proto, jelikož tento muž pro něj představuje hrozbu. Hrozbu pro jeho pocit bezpečí a spojení s jeho partnerkou o kterou nechce z nějakého důvodu přijít.
3. Nenávist u skupiny lidí
Ve skupině lidí, je také možné pociťovat nenávist. Jedná se především o skupiny, kde panuje určitý druh náboženství, nebo sekty, kteří mají svá extrémistická přesvědčení.
-Při hlubším zamyšlení je důvod nenávisti ten, že tyto skupiny se obávají jednání druhých, kteří mají jiný názor a přináší tak v jejich očích rizika/hrozby v rámci sociální skupiny, nebo lidstva.
Co s tím můžeme udělat?
Ve všech těchto případech je vhodnou možností zkusit otázkovou metodu od Byron Katie – The work. Účelem sebedotazování v této metodě, je osvobodit jednotlivce od utrpení způsobeného jejich vlastními myšlenkami a přesvědčením. Podporuje hlubokou úroveň sebeuvědomění a osvobození od vzorců myšlení, které přispívají k vlastnímu utrpení a neštěstí v jejich životě.
Z toho tedy vyplývá, že čím bezpečněji se cítíme, tím méně nenávidíme.
Nenávist nemusíme ale pouze pociťovat, ale být také tím, kdo je nenáviděný
To platí zejména pro ty, kteří vyrostli v pocitu hanby. To znamená, že v dětství uvěřili svému okolí, že je s nimi něco v nepořádku, tím pádem jsou v rovnici zrcadlení dokonalou vibrační shodou pro nenávist. Mají tendenci brát si tuto nenávist osobně, i když s nimi nemá nic společného. To je vede k pochybnostem, sebenenávisti a nedůvěře v sebe sama.
Nenávist ale neexistuje, protože jsme my za sebe špatní. Druhá osoba, nebo skupina, nás může nenávidět, protože nás vnímá jako hrozbu pro něco, čeho si cení.
Musíme si tedy položit další otázku. Jakou hrozbu z naší strany ten druhý vnímá? Je to jeho fyzická/materiální bezpečnost? Jeho blaho, jejich pocit sebeúcty, sebehodnoty, vztah, nebo jsme pro ně hrozbou proto, že narušujeme jejich představy o tom, jak chtějí, aby jejich dokonalý svět vypadal?
V případě, že už k nenávisti z druhé strany či skupiny dojde
je dobré začít tím, že pocítíme soucit. Ano, tento krok může být velmi těžký udělat pro někoho, kdo se nám vlastně snaží zničit život, ale pamatujme, nenechme se svést tímto negativním pocitem a nutností jej také nenávidět – tedy cítit z jejich strany hrozbu, ale snažme se nějakým způsobem cítit v této situaci lépe. Jak se dostat z tohoto začarovaného kruhu? Zkusme se soustředit na bolest, která ve skutečnosti způsobuje jejich nenávist. Co je to za strach? Většinou se jedná o jakési vnitřní přesvědčení, které mohlo vzniknout kdysi dávno. Těmto lidem můžeme dokonce položením těchto otázek pomoci k tomu, že se nemusí cítit ohroženi. Je dobré se snažit dostat se ke zranitelnosti oné osoby a tím přijít na jádro problému – jejich strachu.
- Je třeba zpochybnit hrozbu
To znamená, že se musíme seznámit s tím, jakou hrozbu tato osoba představuje. Nebo jakou hrozbu podle nich představujeme my pro ně? Je to skutečně hrozba? Co je naše negativní přesvědčení vůči této osobě? Z jakého důvodu se spojuji s tímto člověkem, že mi to způsobuje bolest?
- Nalezení vědomé strategie (Think outside the box)
Např: Někdo se snaží zpochybnit mé sebevědomí. Jakým způsobem bych mohla snížit toto ohrožení/ pocit bolesti?
- Zvyšte svůj pocit bezpečí a integrity
Pravděpodobně bráníte něco, co si myslíte, že pokud to ztratíte, nebudete to už vy. Kořen nenávisti vzniká, jak už jsem si v úvodu říkali, protože se cítíme ohrožení/ bezmocní.
Co s tím můžeme udělat?
Dokažte si, že nejste bezmocní vůči tomu, jak se cítíte. Zkoušejte se průběžně jakkoliv zaměřovat na cokoliv jiného, co vám zajistí, že se budete cítit lépe, nebo bezpečněji v rámci věci, kterou si myslíme, že můžete ztratit.
Toto zmocnění vám pomáhá vidět, že nejste jen vydáni na milost a nemilost světu. A tak se budete cítit méně ohroženi a tím pádem se snižuje i pocit nenávisti.
Aspekt, který nenávidí, není zlomyslný, ani zlý. Je to v podstatě malé plačící dítě, které se cítí bezmocné vůči okolnímu světu a tomu, jak se cítí. Toto dítě ve vás, potřebuje vědomou pozornost, svého dospělého Já. Potřebuje bez obalu vidět, čeho se bojí a je potřeba mu pomoci cítit se v tomto strachu lépe. Toto malé dítě, je vyděšené a reaguje tak, že se snaží věc, které se bojí od sebe automaticky odtlačit. Potřebujeme tedy cítit lásku a soucit, čímž pro sebe vytváříme více pocitu bezpečí, který nás osvobozuje.
Nenávist je opakem moci. Dochází k ní pouze tehdy, když se cítíme bezmocní vůči hrozbě. Když se staneme reaktivním, namísto toho, abychom se zabývali naším vnitřním světem a jeho pocitem strachu. člověk se ve svém přesvědčení o své pravdě snaží vymýtit onu samotnou hrozbu prostřednictvím válek apod., ale to nefunguje ve vesmíru založeném na zákonu přitažlivosti, kde přetrvává cokoliv, čemu odoláváte – vytváříte proti tomu odpor.
Závěr:
Nenávist, je naší reakcí na něco, co vnímáme jako hrozbu. To znamená, že nenávist ve skutečnosti není problém někoho jiného. Je to náš problém, který si zaslouží naši vědomou pozornost a práci na ní, aby nás už v budoucnu neochromila. Nenávist je krycí emocí, pro pocit bolesti, zranění a strachu. Takže řešme tuto bolest. Tento strach. A pak se vědomě soustřeďme na to, díky čemu se budeme cítit v tomto případě bezpečně, radostně, integrovaně a brzy uvidíme, že naše nenávist zmizí.